Šelmy psovité
 Vlk obecný
Vlk obecný (Canis lupus) je psovitá šelma. Postupná domestikace tohoto druhu vedla k vydělení poddruhu Canis lupus familiaris – psa domácího. Původně byl rozšířen po celé severní polokouli, nyní je jeho výskyt značně omezen – jeho stavy radikálně poklesly a na mnoha místech byl vyhuben. V Česku se vyskytují poměrně v malé míře, pravidelně pouze při hranicích se Slovenskem.                                                                               
VZHLED                                                                                                                
    * Hmotnost: 30–60 kg
    * Délka těla: 100-170 cm, ocasu: 35-50 cm
    * Výška v kohoutku: 65–115cm
    * Rychlost běhu: 45 km/h (krátkodobě i 58 km/h)

Vlk obecný je největší psovitá šelma. Samice bývají menší než samci, velikost vlka záleží také na poddruhu. Vlci žijící na severu jsou obecně větší než poddruhy z jižní části areálu.

Vlk se na první pohled podobá německému ovčáckému psu, liší se však od něj v několika drobnostech. Má širší a zašpičatělejší hlavu, šikměji postavené oči a kratší, výrazně trojúhelníkovité uši.

Vlci mají 42 zubů. Vlčí špičák může být dlouhý až 6,5 cm, silné trháky a mohutné žvýkací svaly umožňují vlkovi chytit a zabít kořist.
Vlčí srst
Vlčí srst se skládá ze dvou vrstev: vrchní vrstva je tvořena hustými chlupy, které odpuzují vlhkost, podsada je měkká a slouží jako tepelná izolace. Izolační schopnost vlčí srsti je tak dobrá, že na vlkovi netaje sníh. Vlci mají huňatý ocas, který v zimě používají jako přikrývku. Severní poddruhy mají srst také podstatně delší a hustší než jižní.

Vlci jsou po lidech nejrozmanitějším druhem na světě – jejich srst může být čistě bílá, úplně černá, vybarvená ve všech odstínech šedé, skořicová, krémová, hnědá, stříbrná i zlatá. Možné jsou samozřejmě všechny přechody.

Zbarvení také závisí na sezóně. Zimní srst bývá světlejší a hustší.

Většina vlků má tmavší hřbet a světlejší břicho, často mívají tmavší masku okolo očí.

U vlka eurasijského, poddruhu vlka obecného, převládá podle sezóny rezavohnědý až šedočerný odstín, pouze spodní část těla a vnitřní strany končetin jsou nažloutlé až bělavé a vnější okraje ušních boltců černé. Pruh tmavší srsti se někdy táhne i středem hřbetu.

Vlci obývající tundru a polární oblasti bývají i celoročně úplně bílí.
Změna  barvy
Byly popsány případy, kdy vlk během několika let úplně změnil barvu. Štěňata polárních vlků mají krémovou barvu, až postupem času vyblednou. I úplně černí vlci mohou postupem let získávat stále světlejší barvu, někdy se z černého vlka stane i bílý vlk.
Rozšireni

Vlci jsou velmi přizpůsobivým živočišným druhem, dokážou žít v pouštích, suchých stepích, v lesích, bažinách i v tundře.

Vlci bývali po člověku nejrozšířenějším živočišným druhem. V mnoha poddruzích obývali celou severní polokouli. Na mnoha místech byl ale vlk člověkem vyhuben.

Vlivem pronásledování a lovu, které trvalo až do nedávných let, vlk zmizel z velké plochy svého původního areálu, a bohužel bylo nenávratně ztraceno i mnoho poddruhů vlka.
 Stavy ve svete

Vlčí populace na Blízkém východě a v Asii nejsou chráněné místní legislativou a na většině míst jich ubývá. Křížení se zdivočelými psy snižuje genetickou kvalitu populace.

V Severní Americe žije stabilní populace v Kanadě, na Aljašce a v severních amerických státech.
[editovat] Stavy v Evropě

V západní Evropě vlk prakticky nežije. V Anglii vyhynul v roce 1486, ve Skotsku v roce 1743 a v Irsku v roce 1770. V Německu byl poslední vlk zastřelen v roce 1904, od konce 20. století se tam však znovu objevují vlci z Polska - usadili se v saské Horní Lužici a začali se rozmnožovat.[3]

Větší populace přežívají ve Skandinávii (ve Švédsku žije 210 kusů[4], jsou i v Norsku a Finsku), jižní Evropě (Španělsku, Itálii, Řecku), Polsku, Slovensku, Rusku a Turecku.

Ve východní Evropě a na Balkáně nejsou chráněni a jejich stavy se snižují. Na mnoha dalších místech sice chráněni jsou, ale vlivem pytlačení a ztráty přirozeného prostředí jich také ubývá. Ve Skotsku a ve Francii běží programy na jejich reintrodukci.
Stavy na slovensku

Vlci se na Slovensku vyskytovali zejména v jeho východní a střední části v lesnatých a hornatých oblastech, zejména okolo pramenů řek Ondava, Hron, Laborec a v Nízkých a Vysokých Tatrách. Jejich počet se v roce 1960 pohyboval okolo 174 jedinců stálých a cca 100 jedinců přebíhavých z Polska a SSSR . Až do roku 1975, kdy se jeho stavy snížily až na 40 kusů, byl vlk považován za škodnou  a za jeho ulovení byly dokonce vypláceny státní odměny . Od roku 1975 byl vlk hájen vždy půl roku, od roku 1994 je hájen celoročně . Počet vlků na Slovensku se v současnosti odhaduje na 130 - 180 kusů .
Stavy v česku

Vlk obecný je v Česku chráněným druhem. Vlci žili na území Česka v hojném počtu do konce 17. století, poté jejich stav klesal kvůli lovu, až byli na přelomu 19. a 20. století zcela vyhubeni (poslední vlk na Šumavě zastřelen 2. prosince 1874, posledního vlka v Beskydech zastřelil 5. března 1914 František Jež). První potvrzené údaje o návratu vlků na území Česka pocházejí z roku 1994. Několik jedinců obývá Beskydy, kam přišli ze Slovenska. Jsou velmi ohroženi nelegálním odstřelem. Odhaduje se že k roku 2006 bylo v Beskydech přibližně 10 jedinců. Ojediněle se vlci vyskytují také v Rychlebských horách a Jeseníkách , pozorování osamělých jedinců bylo hlášeno i na Šumavě .

Poddruhy
Vlk obecný arktický                   
 
    * Vlk obecný kanejský (Canis lupus alces; Goldman, 1941 †)
    * Vlk obecný arktický (Canis lupus arctos; Pocock, 1935)
    * Vlk obecný mexický (Canis lupus baileyi; Nelson and Goldman, 1929)
    * Vlk obecný novofoundlandský (Canis lupus beothucus; G.M.Allen & Barbour, 1937 †)
    * Vlk obecný mongolský (Canis lupus chango; Gry, 1863)
    * Vlk obecný španělský (Canis lupus deitanus; Cabrera, 1907 †)
    * Vlk obecný horský (Canis lupus fuscus; Richardson, 1839 †)
    * Vlk obecný pralesní (Canis lupus hallstromi; Troughton, 1958)
    * Vlk obecný ostrovní (Canis lupus hattai; Kishida, 1931 †)
    * Vlk obecný japonský (Canis lupus hodophilax; Temminck, 1839 †)
    * Vlk obecný Hudsonův (Canis lupus hudsonicus; Goldman, 1941)
    * Vlk obecný eurasijský (Canis lupus lupus; Linnaeus, 1758)
    * Vlk obecný arizonský (Canis lupus mogollonensis; Goldman, 1937 †)

Vlk obecný iberský

    * Vlk obecný texaský (Canis lupus monstrabilis; Goldman, 1937 †)
    * Vlk obecný prériový (Canis lupus nubilus; Say, 1823)
    * Vlk obecný kanadský (Canis lupus occidentalis; Richardson, 1829)
    * Vlk obecný indický (Canis lupus pallipes; Sykes, 1831)
    * Vlk obecný černý (Canis lupus pambasileus; Elliot, 1905)
    * Vlk obecný iberský (Canis lupus signatus; Cabrera, 1907)
    * Vlk obecný polární (Canis lupus tundrarum; Miller, 1912)
    * Vlk obecný kolorádský (Canis lupus youngi; Goldman, 1937 †)
Vlk rudohnědý
= vlk červený = vlk červenohnědý (Canis rufus)